Smečka týraných psů

Smečku psů majitelka zavřela v dřevěném zahradním domku na zahradě. Psy nikdy nevenčila. Neznali volný prostor, běhání, sluníčko, pohlazení, neměli jména. Zde žili několik let jako divocí psi, a tak se i chovali nejen k sobě. Krmení a vodu měli pouze v omezené míře.

To co se zde dělo, si můžeme jen představit. Musel to být boj o přežití, rvačky a potyčky mezi hladovou smečkou. Byly různého věku, žili na hromadách vlastních výkalů bez kontaktu s člověkem.

Nacházel se zde slepý a na půl těla ochrnutý pes, jak dlouho přežíval v tomto stavu bez pomoci, ošetření se můžeme jen dohadovat.

Při přívozu těchto téměř identických psů do útulku jsme je nejprve museli okamžitě odblešit, odčervit. Bylo nutné ošetření veterinářem, řada z nich měla různá poranění i staršího data.
Nebylo to vůbec snadné, neboť jakýkoliv kontakt s nimi byl o jejich strachu úplně ze všeho a agresivních výpadech proti nám.

Začal dlouhý proces socializace, který byl individuální k psychickému i zdravotnímu stavu každého z těchto zvířat.

Tito psi neznali to co zná pes vyrůstající od štěněte v neustálém kontaktu s člověkem. Kdy je od mala spokojená nakrmená psí máma ošetřuje a od narození znají pach a pohlazení, manipulaci člověkem.

Nejprve si tito nesocializovaní psi museli zvykat na to, že několikrát denně vstupujeme na jejich území (do kotce), dostanou krmení, čistou vodu.  Misku s vodou, krmením, které dostali si okamžitě označili výkaly. To samé udělali s boudou ve které měli pelech. Toto bylo pochopitelné chování smečky, která žila a vyrůstala, jako divoká v malém prostoru kde si museli mezi sebou vše uhájit.

Při každém vstupu do kotce jsme byli velmi obezřetní, neboť nebyli zvyklí a vyráželi proti každému kdo chtěl vstoupit nebo se jen k nim přiblížit.
Když už si zvykli na naší každodenní  přítomnost a hlavně, jsme si získávali jejich důvěru, začala další část socializace, proces , jak v útulku říkáme ,,ohlazování“. Učili jsme je, že pohlazení se nemusí bát, že je to docela fajn.

Byl to opět kontakt, který neznali a který se nedal uspěchat.  Pokaždé byli jejich reakce jiné u některých i agresivní.

Šli jsme s nimi poprvé ven, zatím v rámci objektu útulku (v útulku máme zbudované výběhy pro malé a pro velké psy o rozloze téměř dvou hektarů). To bylo opět něco co nikdy nezažili, jejich reakce jsme v podstatě předpokládali – panika a honem se chtěli ukrýt do své boudy kde se již cítili v bezpečí. To jsme dělali každý den dokola, až  jednoho dne šli ven sami. Začali zjišťovat, že je příjemné se proběhnout, dokonce si začali mezi sebou hrát.

Zdá se to možná nepochopitelné, když máte doma psa, který s vámi vyrůstá a postupně jej vše, postupně naučíte.
Tato smečka se vše učí až v dospělosti, a tak je to pro ně mnohem těžší.
Od chvíle kdy přijeli do útulku, až do do tohoto okamžiku uplynulo několik týdnů každodenní opakovací rutiny.
Stále si označovali své pelíšky, krmení, vodu. Neustálé čištění misek, výměna  pokálených pelechů, mytí boudiček, kotců od výkalů. To jsme dělali několikrát denně.
Nově se učili česání aj. běžným činnostem, které je připraví na budoucí odchod do nového domova.

Nakonec jsme s nimi vyrazili mezi lidi, do běžného každodenního ruchu. Opět byli jejich reakce velmi různé, důležité však bylo, že nám již důvěřovali. Jednak, zvládli nasazení obojku, chůzi na vodítku mimo svůj kotec, jízdu autem, jeli opět do naprosto neznámého mezi neznámé lidi. Zde jsme museli být velmi obezřetní, takové zvíře když se lekne, a to může být opravdu cokoliv, panikaří je schopné se vyškubnout z vodítka, vyvléci se z obojku. Osoba, která takové zvíře vede musí být zkušená, předvídat, být připravena na jakoukoliv situaci, okamžitě na ní zareagovat .

S většími či menšími obtížemi i toto zvládli.

Po několika měsících si přestali značkovat svými výkaly, vše co bylo jejich. Bez problémů chodí do výběhu s jinými psy.

Některé z fen, jsou již po kastraci.

Tito psi si ponesou určité psychické následky  po celý život.

Proto jejich nový majitel musí být opravdu trpělivý, laskavý, ale i důsledný člověk, který než si takové zvíře z útulku adoptuje, bude seznámen s našimi poznatky a doporučeními, které jsou u každého z těchto psů opravdu různé, hlavně jsou velmi důležité pro jejich další život s lidmi.

Mohlo by se vám líbit...