Pozdrav od Alánka – po jaře…

musím Vám zase poslat pár záběrů, abyste viděla, jaký obrovský fešák se z Alánka v následujících měsících vyklubal!

…

Vše pri starém, má(me) se dobře. Dál pracuju hlavně doma a z domu a chtěla bych to tak zachovat i nadále. Manžel byl v květnu na návštěvě u rodičů, ale už zase přiletěl zpátky a hospodaří na statku a kolem statku, s vlčáčkem.

Já jsem měla s Alánkem hezký víc než měsíc o samotě (přelom dubna a května), udělali jsme si takovou trochu dovolenou. Koupili jsme si nové přepínací vodítko a chodili ‚trénovat‘ k paní sousedce na posekanou louku, takže si tam v klidu (líp než na lesní cestě) uvědomil, že na konci vodítka je vždycky panička a ta mu s dobrůtkou stojí za námahu.:-) Ne že bychom byli kdovíjací přeborníci, to opravdu ne. Je ale hezké vidět, že se snaží vyjít člověku vstříc…(i bez dobrůtky).

Musím říct, že pejsánek Alánek je naše velká (bez nadsázky největší) radost.

Dělá pokroky každý měsíc, rád poslechne – v domácnosti už opravdu perfektně. Venku ho teď dost rozptylují zajíci, takže s fenoménem zajíc se holt musí člověk naučit pracovat: musí být ve střehu a vodítko držet pořád pevně.

Taky se jednu chvíli profiloval jako opravdu zarputilý myšilov; teď si dá po zapískání říct a pokračujeme v chůzi, když dlouhé zanořování čumáku není úplně šikovné…

Zahrady a luka kolem ale poskytují hodně dobrodružství, když na to přijde.

Množství klíšťat — navzdory spot-onům — do nich nepočítám; ta jsou pro chlupatce jeho typu otravná. Ale jak jsem taky psala, nechá si je vyndat, nebojí se ani pinzety. Cítí je teď i sám, čumákem kolikrát ukáže, člověka navede…

Už jsem Vám minule poslala dlouhé povídání o nás, tak teď asi jen víceméně připojím fotky a videa, ať nezdržuju od práce. Ty stejně nejspíš řeknou víc než stovky slov, jak praví anglické rčení…

Moje nejoblíbenější je video, jak poprvé přijela po zimě právě ona paní sousedka (z Prahy). Je jí skoro 80, Alánek ji vůbec neznal, ale vždycky jsme očichávali její stavení a letité kůlny.

Takže když se tam jednoho dne na dvorku objevila, byla oboustranná radost veliká a Alánek si oblíbil nového člověka.  To video (s hudbou a pruhovanou sukní:-)) bylo jejich úplně první setkání. Je to opravdu miláček, to tu musí každý uznat… Má velkou radost ze života a ochotně ji rozdává.

Přeju Vám co možná hezké letní dny, přežijte horka… My teď vyrážíme na vycházku brzy ráno a máme místo, kde se dá pod stromy ve stínu odpočinout. Přikládám taky video odtamtud a zdravím Vás i dceru.

Viděla jsem na webu ten nový dokument o vašem útulku – taková laskavost a síla a nadhled! Máte opravdu můj největší obdiv.

S úctou, JŠ