Podzimní pozdrav od Alánka

hlásíme, že je vše nadále v pořádku.

Babí léto se úplně nepovedlo, pár záběrů snad ano… Tak je přikládám.

Vlčáček se během desátého měsíce pobytu u nás vytáhl už asi na maximum, nadšeně teď spolupracuje v domácnosti; poslouchá hezky i rád, i když pořád ještě tu a tam dělá různé své samostatné závěry, kterými nás baví a překvapuje. Většinou, když se člověk zamyslí, najde i vysvětlení jeho psí ‚logiky‘ – a je to stejně zajímavé jako legrační.

Hlídá také pyšně svůj objekt, neunikne mu ani myš (doslova).

Když nějaký člověk jen tak mluví s jiným na ulici nebo před bránou, jde tím směrem — pro pořádek — udělat haf, a když se dotyční snad přiblíží, to teď už zaštěká opravdu řádně a chodí mě i tahat za rukáv. (Naopak ke štěkání pejsků ze sousedství už se nepřidává vždy a za každou cenu.)

Je z něj prostě bystrý a pracovitý hafan.

A jak Alánek zná detailně chod domácnosti, už mi začíná i připomínat, na co jsem zapomněla, třeba klíče nevyndané z branky. Má pamatováka a snad nic neponechá náhodě.

Taky mě upozorňuje na nový obsah poštovní schránky na domě; když v ní něco je, ale nebylo to tam předtím, než se šel s páníčkem venčit… Tomu říkám perfektní čuchometr.

Tak či onak, je to vynikající parťák.

Zdravím srdečně do Řepnice.

JŠ