Pozdrav ze Slovenska
Zdravíme všechny v útulku z Nitry.
Panička je tu na stáži. Slovenská pol`hospodárská Univerzita. Každé dopoledne chodí do školy a já čekám s páníčky. Většinu času prospim v kočárku. Ráno mě panička vyvenčí v lesoparku, který je hned u penzionu. Páníček 2x než přijde panička. Celé dny jsme venku. Je tu tepleji než doma. A také chodím s páníčky na snídani v penzionu. V kočárku, abych nezlobil a počkal, až se přinese jídlo a káva na stůl.
O víkendu jsme byli na Nitranském hradě a v Tatrách. Nemusíš se bát, teto, neztratím se. Všude chodím na vodítku. Jsem moc lekavý a páníčci se bojí, abych ve zmatku neutekl. Ale chodíme na dlouhé procházky po obědě.
Jinak spím s mojí milovanou paničkou v posteli. Mám i pelíšek na lenošení, ale v tom spím jenom, když panička pracuje na počítači.
Jsem tu spokojený. Nikdy nejsem sám. Ani doma ne. Všude mě berou s sebou. Panča říká, že si nepořizovala psa proto, aby ho nechávala doma. A když někam nesmím, tak se tam prostě nejde. Takhle jednoduché to je.
Mě je jedno, kde jsme, hlavně že jsem s páníčky. Na Slovensku jsem proto, že bych celý měsíc bez panči nedal a ona beze mě také ne. Máme se všichni rádi a je nám spolu dobře. Akorát zlobím štěkáním, ale já si jen hlídám paničku. A cestování autem dávám levou zadní. Neboj se, vodičku mi nabízí pořád a o pauzy při jízdě chodíme čůrat všichni.
