Pozdrav z domova

Dobrý den.
Přejeme vám všem s Méďou do nového roku hlavně zdraví, pohodu a mnoho milých lidiček, kteří vám pomáhají.
Za chvíli to budou tři měsíce, co Méďu máme. Je to zlatíčko, ale pořád se hodně bojí. Zalézá před každou návštěvou, po chvíli se uklidní a od ženského pohlaví se nechá i pohladit. Chlapům se vyhýbá, nedovedu si vůbec představit, čím si prošel. Neustále se bojí každého prudšího pohybu, utíká, když si vytáhnu smeták a hodně dlouho (asi 6 týdnů) trvalo než jsme začali chodit na vycházky a to jenom díky naší Jesince. Ale i tak se schovává k mojí mamče, když beru vodítko. Když jsem ho ze začátku připnula, tak nechtěl jít. Teď už alespoň neprotestuje a jde. Venku už to potom je v pohodě. Co se týče chození na zahrádku, tak jsme ho učily týden chodit se venčit. Po týdnu konečně začal chodit průlezem ve dveřích. I když viděl Jesinku, tak se bál těch ran, když se průlez zavírá. První týden hrozně špatně jedl, shodil 1,5 kg, což je sice dobře, ale málo. Teď už se mi nedaří, aby ještě shodil. Co se týče spaní, jde nejdříve ke mně do pelíšku vedle postele a pak se stěhuje k mojí mamče, kde si lehá na koberec vedle její postele. Občas to v noci střídá. Někdy nám ráno skočí do postele, aby se pomazlil. Většinu dne tráví s mamčou. Když nejsem doma a mamča jde na chvíli na zahradu, tak jde s ní. Fotek zatím moc nemám, protože, jak chci fotit, tak mizí. Snad se to časem také zlepší. Tak to je zatím z Míšova nového domova všechno. Myslím si, že je tu spokojený, ale s tím strachem se to možná nikdy úplně nesrovná. Ale snad se to bude ještě zlepšovat. Mějte se moc krásně a někdy na shledanou. N.H.